Když máte nějakou řeč před publikem, je dobré neříkat všechno důležité hned na začátku. Nechat si v řeči nějaké překvapení či odhalení. Když to uděláte dobře, řeč pak působí mnohem zajímavěji a napínavěji.
I když se zdá, že je nějaká myšlenka v řeči klíčová a musíte ji říct brzy, často zjistíte, že to tak být nemusí. Že velkou část řeči můžete vést, aniž byste danou klíčovou myšlenku prozradili příliš brzy.
Můžete dokonce některá klíčová odhalení provádět postupně. Nebo přímo publikum navést a nechat ho, ať postupně na dané myšlenky přichází samo. A tak si společně zahrajete na detektivy, kteří postupně odhalují obraz zajímavého poznání.
Jeden výborný příklad tohoto postupu pochází ze světa filmu. Děj klasického filmu Čelisti se točí kolem žraloka. Je to jeho ústředním motivem. Vzpomínáte si ale, kdy jste v tomto filmu viděli žraloka poprvé? Nebylo to na začátku, dokonce ani v celé první polovině filmu! Tam naopak pouze shlédneme útoky ze žraločí perspektivy a jeho ploutev.
Teprve ve druhé polovině vidíme žraloka stále častěji. Díky postupnému odhalování a postupnému dávání většího prostoru samotnému žralokovi pak už jen samotné ukázání jeho čelistí v záběru působí mimořádně dramaticky. A co teprve závěrečný boj se žralokem?
Ve svých řečech si tedy můžete trochu zahrát na Spielberga. Odhalit svého žraloka postupně a v pravý čas.