Když máte nějakou řeč před publikem, je dobré neříkat všechno hned na začátku. Nechat si v řeči nějaké překvapení či odhalení. Když to uděláte dobře, řeč pak působí mnohem zajímavěji a napínavěji. I když se zdá, že je nějaká myšlenka v řeči klíčová a musíte ji říct brzy, často zjistíte, že to tak být nemusí. Že velkou část řeči můžete vést, aniž byste danou klíčovou myšlenku prozradili příliš brzy.
.
Můžete dokonce některá klíčová odhalení provádět postupně. Nebo přímo publikum navést a nechat ho, ať postupně na dané myšlenky přichází samo. A tak si společně zahrajete na detektivy, kteří postupně odhalují obraz zajímavého poznání.
.
Jeden výborný příklad tohoto postupu pochází ze světa filmu. Děj celého filmu Čelisti se točí kolem žraloka. Je to jeho ústředním motivem. Vzpomínáte si ale, kdy jste v tomto filmu viděli žraloka poprvé? Nebylo to na začátku, dokonce ani v celé první polovině filmu! Tam naopak pouze shlédneme útoky ze žraločí perspektivy a jeho ploutev.
.
Teprve ve druhé polovině vidíme žraloka stále častěji. Díky postupnému odhalování a postupnému dávání většího prostoru samotnému žralokovi pak už jen samotné ukázání jeho čelistí v záběru působí mimořádně dramaticky. A co teprve závěrečný boj se žralokem?
.
Ve svých řečech si tedy můžete trochu zahrát na Spielberga. Odhalit svého žraloka postupně a v pravý čas.