Dokážou vyvolat silné pocity. Jako diváci se do nich ponoříme a ztratíme pojem o tom, kde se nacházíme. Prožíváme to, o čem řečník mluví. Takové jsou nezapomenutelné projevy.
Jak docílit toho, že takové pocity dokážeme v publiku svým projevem vyvolat i my?
To, co cítí řečník, cítí i jeho publikum. Pokud tedy mluvíte o něčem, co vás zasáhlo, je důležité, abyste tyto pocity také prožívali v dané chvíli. Já to dělám tak, že si představím nebo vzpomenu na to, o čem budu mluvit. Ponořím se do dané vzpomínky (v případě mého vlastního příběhu) nebo představy (jak nějaké situace probíhala nebo by mohla probíhat). A představuju si, že v ní právě jsem.
Díky tomuto pak projevy působí přirozeněji a více autenticky. Tyto pocity také dokáží řečníka vést k použití gest a k práci s hlasem, které projev skvěle podpoří.
Za důležité také považuju vytvořit v řeči tu správnou atmosféru. Pokud vyprávíte příběh, je dobré popsat, v jakém prostředí probíhá, kdo v něm je a třeba i jak vypadá. Vytvořit v myslích vašich posluchačů prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Nebýt příliš stručný. Díky tomu, si diváci prostředí příběhu mohou snadno představit a prožít příběh spolu s lidmi v tomto příběhu. Z řeči si tak odnesou skvělý zážitek.