Humor je společenská záležitost

Existují výzkumy o smíchu. A ty potvrzují jednu věc, kterou jsem si mnohokrát ověřil v praxi. Když jsme s dalšími lidmi, smějeme se více. Například pokud sledujeme nějakou komedii v televizi, smějeme se více než třikrát více, pokud ji sledujeme s někým než sami. Dokonce pak i věříme, že je daná komedie vtipnější, než kdybychom ji sledovali sami.

Toto navíc funguje i v přenesené podobě. Toho využívají např. sitcomy. V nich můžeme slyšet umělý smích fiktivního publika. Nebo slyšíme skutečný smích, pokud se sitcom natáčí před živým publikem. V každém případě se ale smějeme častěji, když slyšíme tento umělý smích. Televizní show se zase natáčejí se živým publikem, aby se televizní diváci smáli více díky smíchu tohoto publika.

Televizní show využívají navíc tzv. warm up komiky, jejichž vystoupení se pak v televizi nevysílá. Jsou to lidé, kteří mají za úkol rozehřát publikum v sále. Zaujmout ho, pobavit a rozesmát. Díky tomu je potom publikum mnohem více uvolněné. Během samotné show se pak také směje více i častěji, než kdyby se vystoupení warm up komika nekonalo. A díky jejich smíchu se směje více i televizní publikum.