Známe to ze školy. Věta jednoduchá obsahuje jedno sloveso. Souvětí se skládá ze dvou a více vět jednoduchých…. Jsme zvyklí, že každá věta a každé souvětí obsahuje myšlenku. Dokud souvětí neskončí, myšlenka nebyla ještě dokončena. Čím delší je souvětí, tím více musíme dávat pozor. Musíme si pamatovat, jak věta vlastně začala. Pokud ztratíme jednu část informace, možná nepochopíme celé dlouhé souvětí.
Při psaném textu to nevadí. Když něčemu neporozumíme, text si prostě přečteme znovu. Když však máme řeč před publikem, lidé si naše souvětí znovu přehrát nemohou. Některé myšlenky můžeme zopakovat, na některé věci se lidé mohou zeptat v diskuzi. Neplatí to však zdaleka u všeho. A pokud používáme často dlouhá souvětí, publikum prostě ztratí pozornost. Naše řeč pak možná bude znít jako klingonština. Lidé jí nebudou rozumět.
Kdykoliv máme tendenci říct ve svém projevu dlouhé souvětí, zastavme se na okamžik… Zkusme ty myšlenky rozdělit do více vět. Vět jednoduchých a krátkých souvětí, které se skládají ze dvou, maximálně tří vět. A tyto věty oddělme pauzou. Díky tomu se publikum v našem projevu bude mnohem lépe orientovat. Náš projev bude srozumitelnější.