U řečníků to vídám neustále. Mně samotnému se to také stává, zvláště při improvizovaných projevech…. Překřížené ruce při projevu. Různé varianty gesta spojených rukou před sebou.
Na podvědomé úrovni nás toto gesto udržuje v bezpečí. Cítíme se bezpečně, protože si chráníme rukama zranitelné břicho… Kdo však věří svému projevu i sám sobě, nemusí se chránit. – Alespoň tak to vnímáme podvědomě, pokud jsme v publiku.
Proto je lepší se publiku otevřít. Dávat si pozor, jestli nemáme překřížené ruce v různých variantách tohoto gesta. Nebo dokonce i překřížené nohy. Když máme otevřený postoj, působíme sebevědoměji, méně nervózně a jako lidé, kteří více věří tomu, co říkají.
Má to ještě jednu výhodu. – Ruce volně podél těla nás nutí dělat při řeči gesta. Tím je naše řeč zajímavější a gesta zvýrazňují to, o čem mluvíme. Naopak spojené ruce nám v gestikulaci brání.
Spojené ruce před sebou máme tak často, že je to těžké zcela odbourat. Naštěstí to není úplně potřeba. Pokud občas sklouzneme k tomuto gestu, nebude to vadit. Neměli bychom však mít před sebou spojené ruce po velkou část našeho projevu nebo dokonce po dobu celého projevu. Stačí, když na to budete myslet. Díky tomu budete uzavřený postoj postupně odbourávat.