Za Sokratem jednou přišel jeden jeho žák. Zeptal se ho: „Mistře, jak mohu získat v životě velkou moudrost?“
Sokrates ho vzal k řece. Řekl mu, aby ponořil hlavu pod hladinu. Jakmile to udělal, Sokrates mu podržel hlavu pod hladinou, dokud nebyl celý červený. Potom oddělal svou ruku. A žák se mohl konečně pořádně nadechnout.
Jakmile se uklidnil, Sokrates se ho zeptal: „Když jsi byl pod hladinou, po čem jsi toužil?“
Žák odpověděl: „Po vzduchu.“
„A jak jsi po něm toužil?“
„Jako po ničem jiném v mém životě.“
„Vidíš, když budeš takhle silně toužit i po velké moudrosti, určitě ji získáš.“
Za moudrost si samozřejmě můžete doplnit téměř cokoliv.
Tento příběh, který jsem převyprávěl, vychází ze skutečných událostí. Alespoň tak, jak byly zaznamenané. Znovu a znovu si v životě uvědomuju sílu touhy. Touhy, kterou můžeme potlačovat, nebo se jí nechat v rozumných mezích vést. Touhy, která inspiruje k hledání řešení, vymýšlení nápadů, překonávání překážek. To vše na cestě k získání toho, po čem toužíme.