Přílišné lpění na zvycích

Americké prezidentské volby se konají v listopadu. Farmáři v 19. století už totiž v listopadu měli po sklizni a mohli se jich tak zúčastnit.

Konají se v úterý. Farmáři totiž často jezdili k volbám povozem s koňmi nebo šli pěšky do vzdáleného města. Na volby tedy vyrazili už v pondělí. Neděle byla dnem odpočinku, a tak se úterý zdálo být nejvhodnější.

Tyto důvody dnes již nemají význam a jiný termín voleb by lidem vyhovoval více. Přesto nebyl změněn. Je to totiž zvyk, tradice. Dělalo se to tak vždycky. A takové staleté zvyky je těžké měnit. Je naopak snadné zveličovat důvody, jež hovoří pro zachování stávajícího stavu.

Výše uvedené příklady mohou být úsměvné. Co však již úsměvné být nemusí je systém samotné volby, systém volitelů. 48 z 50 států má totiž nastavený většinový systém. Tzv. všechny hlasy za daný stát se počítají pouze vítězi. Nezávisle na tom, jestli v daném státě zvítězil o milion hlasů nebo o jeden… Pokud jste tedy hlasovali pro kandidáta na druhém místě ve vašem státě, vůbec jste hlasovat nemuseli. Navíc jsou tím ze zvolení téměř vyřazeni jiní kandidáti než kandidáti dvou hlavních stran.

Také se může stát, že bude zvolen kandidát, který ve skutečnosti dostane od občanů méně hlasů. Za posledních dvacet let tak byli zvoleni dva prezidenti. Systém měl své důvody v 19. století, ne však dnes. Bez ohledu na to, zda jsme odpůrci či příznivci toho či onoho kandidáta, dnes představuje přímá volba férovější a demokratičtější cestu.

Snahy o změnu tohoto systému – stejně jako mnoho jiných věcí v našem životě – však narážejí na přílišné lpění na zvycích. V tomto příspěvku jsem použil jako příklad americké volby. Ovšem tento přístup se týká řady oblastí. Snahy o změnu k lepšímu naráží na to, že se něco nějakým způsobem dělalo vždycky.