Přestat potřebovat uznání

Představte si vědce – výzkumníka. Zkoumá celé roky nějakou teorii. Výsledky ani uznání však nepřicházejí. Znovu a znovu se ocitá na začátku. Znovu a znovu čelí neúspěchům. Až pak, po dlouhém čase, se mu to podaří. Anebo naopak nikdy neuspěje.

Ať tak či tak, má opravdu náročnou práci. Většina z nás potřebuje nějakou formu uznání. Pocit, že jsme alespoň něco malého dokončili. Že se nám něco podařilo. A že nás za to někdo bude respektovat nebo chválit. A to průběžně, ne po mnoha letech úsilí.

Problém je, že často opustíme nějakou činnost nebo cestu, kde nenacházíme žádnou formu uznání. Nejsme jako onen vědec z prvního odstavce. Tímto způsobem však přicházíme o řadu příležitostí. O věci, které by nám mohli ohromně změnit život k lepšímu nebo přinést něco, co opravdu chceme. Stačilo by jen být více jako onen výzkumník.