Nejspíš jste se již setkali s tvrzením, že v komunikaci záleží na jednotlivých složkách v tomto poměru: 7% obsah našeho sdělení, tedy samotná slova, 38 % hlas, 55 % řeč těla.
Tato čísla vznikla ze dvou experimentů amerického psychologa Alberta Mehrabiana z roku 1967. Experiment probíhal tak, že vybraní lidé řekli jedno slovo postupně s různým hlasem a různou řečí těla. Účastníci pak hodnotili, jak na ně působí jednotlivá vyjádření. A v tomto případě výsledek skutečně odpovídal těmto číslům.
Výsledek tedy můžeme vysvětlit tak, že v situacích, kdy celý obsah sdělení tvoří pouze jedno slovo, tak tato čísla platí. Například, když se někoho zeptáte: “Jak se máš?” A on odpoví: “Skvěle.” Vyvodíte si to, jak se má, především z tónu jeho hlasu a řeči těla, nikoliv z toho jednoho slova.
Je zjevné, že v běžném životě nemluvíme pouze jednoslovně. A tak tato čísla v platí jen výjimečně. Sám Mehrabian zdůrazňoval už při zveřejnění své studie, že tato čísla platí pouze pro specifické případy. Navíc experimenty probíhaly v laboratorních podmínkách, které na výsledky také mají vliv.
Mehrabian nikdy netvrdil, že by tato čísla měla platit obecně. Dokonce od té doby bojuje proti chybným interpretacím výsledků jeho studie.
Přesto ohledně těchto čísel vznikla iluze, že platí na celou komunikaci. Tato iluze se dodnes cituje ve článcích, knihách a na vysokých školách.
Přesto vztáhnout tato čísla na celou komunikaci je nesmysl. Kromě samotného Mehrabiana na to upozorňovala a upozorňuje I řada dalších odborníků. Kdyby totiž platila, tak bychom se například vůbec nemuseli učit cizí jazyky. Rozuměli bychom totiž z 93 % všem lidem.