Nehodnoťte ale popisujte

„Chováš se nezodpovědně.“ „Jsi strašně líný.“ „Jsi hlupák.“ To jsou příklady negativních hodnotících výroků. Pokud je někomu řekneme, můžeme být v právu, ale přesto druhého urazíme. Můžeme tím vytvořit konflikt. Naštvat nebo zranit druhého. A navíc ani nemusíme docílit toho, co chceme – tedy aby se něco změnilo k lepšímu.

.

Mnohem lepší je používat popisné výroky. Konkrétně říct, co se nám nelíbilo, aniž bychom jakkoliv hodnotili druhého. Např. „To, že jsi řekl, ten špatný vtip na mou adresu, mě urazilo. Raději už prosím tě, takové vtipy neříkej.“ „Zklamalo mě, že jsi včera slíbil, že to dokončíš. A pak ses tomu ani nevěnoval. Mohl bys to dodělat během dneška?“ V těchto výrocích pouze říkáme, že nějaké chování druhého se nám nelíbilo. Ale nehodnotíme jeho jako osobnost. Chování může člověk změnit, ale osobnost je jeho identita.

.

Díky tomu si s druhým můžete rozumě promluvit bez zbytečných emocí. Pokud druhého poprosíme, aby své chování změnil, mnohem raději nám vyhoví.