Nedáš si sušenku?

Nepomůžeš mi s tím? Nevíš náhodou, jak s tím pracovat? Nechceš vynést koš? Nedáš si sušenku? NE. Nedám.

.

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, otázky, začínající na NE přímo vybízejí druhého, aby odpověděl ne. Je to podvědomé i vědomé zároveň. Funguje to, i když o tom člověk ví. Máme tendenci odpovědět ne bez rozmyšlení. A pokud už jsme jednou odpověděli, cítili bychom se špatně, kdybychom měli naši odpověď změnit. I když byla především reflexivní.

.

Otázky začínající na ne, je jednodušší říct. Možná máme pocit, že je to pro druhého příjemnější, když se nezeptáme přímo. Ale kolikrát si jimi uškodíme sami a druhému nijak nepomůžeme. Předponu ne v takových případech je lepší nepoužívat. Místo toho se ptejme jednoduše a hlavně bez předpony NE.

.

A jedna perlička. Kdysi mi jedna kamarádka říkala, že toto dobře zná. A že ráda používá otázky s NE na začátku v případě, kdy např. Má bonboniéru. Je slušnost nabídnout ji ostatním. Ale chce, aby ji potom zbylo více bonbónů. Proto se ostatních ptá: „Nedáš si?“ Když používá tuto otázku, skutečně si pak lidé vezmou méně bonbónů, než v dobách, kdy se ptala: „Dáš si?“