Nechat se unášet proudem inspirace nebo se snažit vyrobit nápad?

Představte si, že si máte připravit řeč. Máte určitý čas na přípravu. Řeknete si: „Dva dny před termínem prezentace mám volné odpoledne. Nechám tedy veškerou přípravu na tento den a do té doby to neřeším.“ Podobné to může být také při přípravě článku nebo něčeho podobného.

Tímto způsobem jsem často také postupoval. Problém je, že pak pro mě byla příprava řeči dost na sílu. Snažil jsem se z mysli vydolovat nápady, o čem to má být a jaké myšlenky v řeči sdělím. V průběhu několika hodin navíc začala být příprava stereotypní. Vůbec mě to nebavilo.

Pak jsem však začal postupovat jinak. Když jsem věděl, že např. mám za tři týdny prezentovat nějakou řeč, začal jsem ihned. Přečetl jsem si materiály, potřebné pro danou řeč. Při vymýšlení jednotlivých částí řeči jsem se však nijak nesnažil ani si na to nevyhrazoval čas. Sám od sebe jsem o své řeči začal přemýšlet, např. při čekání, v mhd nebo při každodenních činnostech. Nápady sami začaly přicházet a nakonec jsem celou řeč vymyslel. Pro většinu této přípravy jsem využil neproduktivní čas, kdy bych stejně o něčem přemýšlel. Pouze pár dní předem jsem si vyhradil čas na přeříkání dané řeči nahlas.

Celý proces přípravy mě začal mnohem více bavit. Vytvořil jsem kvalitnější řeči. A přitom čas ušetřil, protože jsem si přípravu rozložil na delší dobu, zároveň využíval především neproduktivní čas k volnému přemýšlení o řeči. Místo úmorné snahy připravit si celou řeč za jeden nebo dva dny a vyrobit nápad, jsem se v průběhu pár týdnů nechal unášet proudem inspirace.