Site Loader

Včera se v Brně uskutečnily celostátní soutěže v řečnictví. Kromě toho, že jsem si celý den velmi užíval jako divák, jsem také jednu soutěž moderoval a působil v dalších organizačních rolích.

Znovu jsem si uvědomil jednu věc. Že opravdu nezapomenutelné projevy jsou ty, které dokážou v nás, divácích vyvolat silné emoce. Prožíváme příběh, o kterém řečník mluví, spolu s ním. Dokážeme se do jeho řeči ponořit a ztratit pojem o tom, kde se nacházíme.

Jak docílit toho, že takové pocity dokážeme v publiku svým projevem vyvolat i my?

To, co cítí řečník, cítí i jeho publikum. Pokud tedy mluvíte o něčem, co vás zasáhlo, je důležité, abyste tyto pocity také prožívali v dané chvíli. Já to dělám tak, že si představím nebo vzpomenu na to, o čem budu mluvit. Ponořím se do dané vzpomínky (v případě mého vlastního příběhu) nebo představy (jak nějaké situace probíhala nebo by mohla probíhat). A představuju si, že v ní právě jsem.

Díky tomuto pak projevy působí přirozeněji a více autenticky. Tyto pocity také dokáží řečníka vést k použití gest a k práci s hlasem, které projev skvěle podpoří.

Za důležité také považuju vytvořit v řeči tu správnou atmosféru. Pokud vyprávíte příběh, je dobré popsat, v jakém prostředí probíhá, kdo v něm je a třeba i jak vypadá. Vytvořit v myslích vašich posluchačů prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Nebýt příliš stručný. Díky tomu, si diváci prostředí příběhu mohou snadno představit a prožít příběh spolu s lidmi v tomto příběhu. Z řeči si tak odnesou skvělý zážitek.

Post Author: Vít Skalický

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *